Díky mediací panuje ve škole pohoda

Přinášíme rozhovor s RNDr. Ivanou Preyovou, ředitelkou ZŠ a MŠ v Krásné Lípě. Věnuje se školním mediacím a nyní působí i na novoborských školách. Rodiče, žáci i učitelé mohou zdarma využít mediátorských služeb v rámci projektu S rodinou k inkluzi.

Jak a proč jste začala s mediacemi na školách?

Na naší škole využíváme mediaci tři roky. Účastnila jsem se pilotního projektu, který organizoval Úřad vlády (www.mediaceveskole.cz). Byli jsme proškoleni, aby se z nás stali profesionální mediátoři. Přestože už projekt skončil, stále se potkáváme, vzájemně se od sebe učíme a vyměňujeme si zkušenosti s mediacemi na školách i jejich zaváděním. Mediace jsou většinou pro veřejnost neznámé. Přitom je to nástroj nejen pro vyřešení konfliktu, ale zároveň učí žáky i učitele novým dovednostem pro život.

Kdo je tedy školní mediátor?  

Nejčastěji je to učitel, který prošel mediačním výcvikem v rozsahu 100 a více hodin. Naučil se, jakým způsobem komunikovat a řešit problémy trochu jinak, než jsme zvyklí. Přece jen ve školství stále převládá přístup, kdy učitel nehledá řešení u dětí, ale rozhodne sám, např. dá poznámku. Přistupuje ke konfliktu ze svého úhlu pohledu a rychle zajistí klid. Naopak školní mediátor vede rozhovor dvou dětí. Nechá je popsat problém a děti samy hledají způsob, jak by se dal vyřešit. Pojmenují jej a rozhodnou, jak by k němu chtěly přistoupit. Není jim nic podsouváno, přijdou si na to samy. Děti se učí komunikovat a rozhodovat. Tím pádem je trvalost řešení mnohem větší. To je jako s výrobky na naší školní chodbě. Mají tady svoje výtvory a nic nezničí. Vědí, kolik to dalo práce. S mediací je to podobné, svoje řešení respektují.

V jakých situacích je mediace vhodná?

Dobře se dají nastavit komfortní vztahy ve třídě. Není to ještě šikana, ale konflikt: bere mi pomůcky, shodil mi penál, polil mi tašku… Můžete namítnout, že to jsou drobnosti a že se nemusí řešit dlouhým rozhovorem, ale to už je pohled dospělého. Pro děti je to stejné jako pro nás dospělé konflikt na pracovišti.  

Můžete uvést příklad?

Běžně to vypadá tak, že učitel řekne: Kdo to udělal? Viník dostane poznámku a víc se nezjišťuje. Řeší se důsledek, nehledá se příčina. Většinou za tím malým problémem něco je, nějaká historie, hlubší kořeny. Pro děti je překvapení, že si s nimi sednu a nabídnu jim, aby o tom povyprávěly, aby situaci popsaly. Najednou je někdo poslouchá. Nejen jednoho z nich, ale obě strany. Sedí vedle sebe a každý to vypráví ze svého pohledu. Začínají si uvědomovat, kde je příčina, proč se to tak stalo. Potom vyjde najevo, že tašku polil proto, že ten druhý jej ráno nepozdravil.

Co je tedy cílem mediace?

Odhalit příčinu a popsat si ji.  Vysvětlíme si a ukážeme perspektivu toho druhého. Učíme se empatii a naslouchání. Nejen mluvení, ale i naslouchání je základem komunikace. Je to něco, co si děti potom nesou do života. Často neumí komunikovat a vůbec se neposlouchají, mluví jeden přes druhého. Nebo jsou v situaci, kdy mají nějaký názor a ten chtějí sdělit, ale už nejsou nastaveny na to, aby poslouchaly druhého. Učí se, jak se dá na věci dívat a jak je řešit v klidu.

 V čem se mediace liší od běžného rozhovoru?   

Na začátku se dají přesná pravidla. Důležité je, že tam jsou jen děti a mediátor a všechno zůstane mezi nimi. Nedozví se o tom ani třídní učitel, ani rodiče, ani nikdo další, pokud mu to dítě samo neřekne. Nemá to pro děti další následky. Pokud vyplyne něco zásadního, jako šikana, mediace se zastaví a řeší se to jinými postupy. Výsledkem mediace je domluva. Děti se shodnou na tom, co udělat, aby k podobné situaci příště vůbec nedošlo.

Dodržují děti svoji dohodu?

Většinou to nekončí jen jedním sezením. Dělá se následná mediace. Domluvíme se už dopředu, že se sejdeme třeba za 14 dní. Popovídáme si o tom, jestli řešení pomohlo, jestli fungovalo to, co jsme si domluvili. Nestalo se mi, že by děti přišly a řekly, že to nedodržely. Na rozdíl od dospělých ještě nemají usazené modely chování, a tak se nemusí nic přeučovat. Dohoda je mnohdy velmi jednoduchá. Jsou to jednotlivé kroky.

Kolik času věnujete jedné mediaci?   

Obvykle 30 minut. Důležité je děti pro mediaci získat. Nejvíce prostoru tedy zabere první fáze, kdy se děti otevírají. Povídáme si, já jim řeknu, jak to bude probíhat, a pracuji na tom, aby mi důvěřovaly. Nesmí se bát a říct, co se stalo.

Jakými konflikty se mediace ve škole zabývá?  

Nejsou to jen konflikty mezi dětmi, ale i mezi učiteli, rodičem a učitelem apod. Vlastně všechny možné interakce, které si ve škole dokážete představit, třeba i učitel a třída. Často je tu rodič, který přijde rozlícený, že učitel něco udělal. Rodič popisuje nějakou situaci a já si píšu poznámky a druhý den jdu za učitelem a zjišťuji, jak to bylo. Já jsem u těch konfliktních situací nebyla a nemůžu k tomu říct objektivní názor. Mnohem lepší je, když se sejdeme všichni tři a slyšíme svoje názory.

A jak to vnímáte na školách v Novém Boru, kam přicházíte jako externí mediátorka?

Velká výhoda je v nestrannosti, pro děti, rodiče i pro učitele. Děti se mnohem rychleji otevírají a začnou se se mnou bavit. S rodiči nemusím překonávat bariéru jako na své škole. Často si myslí, že jako ředitelka budu kopat za učitele.  A pro učitele ve škole je to něco nového, jsou opatrní a nedůvěřiví. Sama za sebe musím říct, že díky mediacím jsem ze sebe svalila veliké břemeno, ať už se to týká konfliktů mezi dětmi nebo třeba rodiči. Já tu nejsem od toho, abych je soudila. Dříve jsem si nosila problémy domů, přemýšlela jsem, jak situace vyřešit a rozhodnout. Najednou vidím, že to jde i jinak a je to pohoda.   

Mediace na školách realizuje nezisková organizace Rodina v centru v rámci projektu S rodinou k inkluzi.

Napsat komentář