Jak se bránit proti doporučení školského poradenského zařízení

V souvislosti s podpůrnými opatřeními odpovídajícími speciálním potřebám žáků a studentů školy zpravidla obdrží doporučení školských poradenských zařízení. Tato doporučení nejsou však, jak by se mohlo z „pouhého jazykového hlediska“ zdát, navzdory svému názvu pouhými doporučeními, jejich obsah je totiž pro školu fakticky závazný. Proveďme tedy hlubší analýzu právních aspektů doporučení, a to zejména s ohledem na opravné prostředky, které je proti němu možné uplatnit.

S účinností novely školského zákona provedenou zákonem č. 82/2015 Sb. došlo mimo jiné k formalizaci výstupů činnosti školských poradenských zařízení při uplatňování podpůrných opatření žáků s individuálními vzdělávacími potřebami. Dle ust. § 16a odst. 3 školského zákona jsou výsledkem poradenské pomoci školského poradenského zařízení zejména zpráva a doporučení. Zatímco zpráva je určena výhradně pro potřeby toho, komu je poradenská pomoc poskytována (a jedná se tedy o výsledek poradenské činnosti v pravém slova smyslu), doporučení plní v rámci systému jako celku více funkcí, neboť je, navzdory svému označení, v jistém slova smyslu závazné.

Doporučení a jeho náležitosti

Doporučení je stejně jako zpráva v první řadě výstupem poradenské pomoci, kterou školské poradenské zařízení poskytne dítěti, žákovi, studentovi nebo zákonnému zástupci dítěte nebo žáka (§ 16a odst. 1 školského zákona). Poradenská pomoc je poskytována buď na základě žádosti dítěte, žáka či studenta, resp. jeho právního zástupce, nebo na základě rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Škola může zákonnému zástupci nezletilého žáka nebo dítěte doporučit, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení, nemůže však poskytnutí takové pomoci nařídit ani činit jiná opatření, jimiž by své „doporučení“ vynucovala. Doporučení je zkrátka v tomto ohledu pouhým doporučením a konečné rozhodnutí je v rukou zákonných zástupců dítěte nebo nezletilého žáka.

Obsahem doporučení jsou závěry vyšetření a podpůrná opatření prvního až pátého stupně, která odpovídají zjištěným speciálním vzdělávacím potřebám a možnostem dítěte, žáka nebo studenta, a to včetně možných kombinací a variant podpůrných opatření a způsobu a pravidel jejich použití při vzdělávání.

Další náležitosti upřesňuje ust. § 15 vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. První odstavec tohoto ustanovení do jisté míry supluje absenci explicitního vymezení účelu doporučení ve školském zákoně a současně stanoví, že „školské poradenské zařízení vychází při vydání doporučení zejména ze závěrů vyšetření uvedených ve zprávě a případného posouzení podstatných skutečností ke stanovení podpůrných opatření jiným odborníkem“.

(1) Doporučení se vyhotovuje za účelem stanovení podpůrných opatření pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Školské poradenské zařízení vychází při vydání doporučení zejména ze závěrů vyšetření uvedených ve zprávě a případného posouzení podstatných skutečností ke stanovení podpůrných opatření jiným odborníkem. Výsledky vyšetření a posouzení podle věty druhé zpravidla nesmí být v den podání žádosti o poskytnutí poradenské pomoci starší než tři měsíce.

(2) Doporučení vydané za účelem stanovení podpůrných opatření pro vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami obsahuje:

a) identifikační údaje žáka, školy a školského poradenského zařízení,

b) datum přijetí žádosti o poskytnutí poradenské pomoci,

c) shrnutí závěrů vyšetření,

d) popis speciálních vzdělávacích potřeb žáka,

e) údaje o případném znevýhodnění žáka uvedeném v § 16 odst. 9 zákona,

f) doporučené podpůrné opatření a jeho stupeň, včetně případných kombinací a variant podpůrných opatření,

g) návrh postupu při poskytování podpůrných opatření,

h) poučení o možnosti podat žádost o revizi doporučení podle § 16b zákona,

i) identifikační údaje pracovníka školského poradenského zařízení, který poradenskou službu poskytl,

j) datum vyhotovení doporučení.

(3) Školské poradenské zařízení v doporučení stanoví dobu, po kterou je poskytování podpůrného opatření nezbytné; tato doba zpravidla nepřesáhne dva roky. Termín nového posouzení speciálních vzdělávacích potřeb uvede školské poradenské zařízení do zprávy a doporučení.

(4) Vzor doporučení je stanoven v příloze č. 5 k této vyhlášce.

 

Uplatnění doporučení při vzdělávání

Jakkoli školský zákon výslovně hovoří o doporučení, jeho obsah je pro školu, v níž se žák (dítě či student) vzdělává, fakticky závazný. Vyplývá to zejména z ust. § 16 odst. 4 školského zákona věty druhé a třetí, kde se uvádí: „Podpůrná opatření druhého až pátého stupně lze uplatnit pouze s doporučením školského poradenského zařízení. Škola nebo školské zařízení může místo doporučeného podpůrného opatření přijmout po projednání s příslušným školským poradenským zařízením a s předchozím písemným informovaným souhlasem zletilého žáka, studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka jiné podpůrné opatření stejného stupně, pokud to neodporuje zájmu dítěte, žáka nebo studenta.“

Škola musí přijmout opatření doporučená školským poradenským zařízením; s předchozím informovaným souhlasem žáka, resp. jeho zákonného zástupce, může poskytnout i jiné podpůrné opatření, avšak musí se jednat o podpůrné opatření stejného stupně.

Dle platné právní úpravy škola doporučení uplatňuje jeho implementací do individuálního vzdělávacího plánu, pokud přijetí tohoto podpůrného opatření bylo doporučeno. V takovém případě ovšem škola je povinna doporučení respektovat a individuální vzdělávací plán zpracovat, a to i v případě, kdy se škola domnívá, že zohlednění individuálních vzdělávacích potřeb umožňuje už školní vzdělávací plán. Jedná se totiž o podpůrné opatření druhého až pátého stupně, jehož přiznání je v kompetenci školského poradenského zařízení.

Přezkoumání doporučení

Formalizovaná a do značné míry závazná povaha doporučení vyžaduje možnost přezkoumání jeho závěrů jiným orgánem. Pro tento účel upravuje ust. § 16b školského zákona institut revize doporučení.

Revizi může navrhnout dítě, žák, student, nebo zákonný zástupce, jde-li o dítě či nezletilého žáka, a to do 30 dnů ode dne, kdy doporučení obdržel. Dále může o revizi doporučení žádat škola, školské zařízení nebo orgán sociálně-právní ochrany dítěte, pokud byla poradenská pomoc využita na základě jeho rozhodnutí. I v tomto případě činí lhůta 30 dnů ode dne, kdy doporučení bylo navrhovateli revize doručeno. Posledním oprávněným navrhovatelem je Česká školní inspekce, které zákon žádnou lhůtu k podání návrhu nestanoví.

Návrh na revizi doporučení se podává u revizního orgánu, kterým je aktuálně Národní ústav pro vzdělávání. Revizní orgán přezkoumává doporučení v plném rozsahu, tj. nikoli pouze v rozsahu námitek uplatněných navrhovatelem revize. Znamená to mimo jiné, že revizní orgán prověří správnost dosud poskytnuté poradenské péče a vhodnost provedených vyšetření tak, aby mohl dojít k samostatným závěrům. Je-li to k naplnění účelu revize nezbytné, může revizní orgán se souhlasem žáka, resp. jeho zákonného zástupce provést vlastní vyšetření.

O výsledku revize vydá revizní orgán revizní zprávu, která může, shledá-li to revizní orgán potřebným, obsahovat i nové doporučení, které v takovém případě nahrazuje doporučení původní.

Prostředky soudní ochrany

Faktická závaznost doporučení otevírá otázku, zda a jakými prostředky se lze proti doporučení či jeho následné revizi bránit soudní cestou. Vzhledem k tomu, že osoby s individuálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytnutí přiměřených podpůrných opatření (§ 16 odst. 1 školského zákona), je nutno připustit poskytnutí ochrany prostřednictvím žalob ve správním soudnictví. Školský zákon nicméně již blíže nestanoví, jakým konkrétním způsobem lze na soudní ochranu dosáhnout.

Z žalobních typů upravených v soudním řádu správním (s. ř. s.) přichází v úvahu buď žaloba proti nezákonnému rozhodnutí dle ust. § 65 s. ř. s., nebo žaloba proti nezákonnému zásahu dle ust. § 82 s. ř. s. Volba žalobního typu závisí na tom, zda doporučení školského poradenského zařízení, resp. jeho revize budou vykazovat znaky správního rozhodnutí jakožto formalizovaného správního aktu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti adresáta rozhodnutí. Odpověď na tuto otázku poskytne teprve postupem času judikatura správních soudů, která zatím neexistuje, neboť právní úprava je účinná teprve dva roky.

Z ustanovení § 16a školského zákona lze ovšem podle mého názoru usuzovat, že doporučení nemá formu správního rozhodnutí, neboť tak školský zákon nestanoví (nejedná se o správní rozhodnutí vydávané formou správního řádu). V ust. § 16a odst. 3 školského zákona je dokonce výslovně uvedeno, že se jedná o výsledek poradenské pomoci poradenského zařízení, což nasvědčuje závěru, že prostředkem soudní ochrany v tomto případě bude žaloba proti nezákonnému zásahu.

Druhou spornou otázkou je vymezení samotného nezákonného zásahu, proti kterému žaloba směřuje a následně též subjektu, který by měl být žalovaným. V úvahu připadá podání žaloby proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v neposkytování podpůrných opatření dle ust. § 16 školského zákona, přičemž v takovém případě by žalovaným subjektem byla škola (resp. právnická osoba, která vykonává činnost školy) a otázka zákonnosti doporučení a jeho revize by byla řešena jako tzv. předběžná otázka v tomto řízení. Druhou možností je podání žaloby přímo proti doporučení s tím, že žalovaným subjektem by v tomto případě bylo školské poradenské zařízení, které doporučení vypracovalo.

Osobou oprávněnou k podání žaloby by v obou případech byl žák či student, kterému nebyla poskytnuta patřičná podpůrná opatření.

Institut doporučení školského poradenského zařízení dle ust. § 16a školského zákona je z hlediska právního i po téměř třech letech účinnosti institutem relativně novým. Při praktickém uplatnění této zákonné úpravy je proto na místě vyhledat profesionální právní pomoc nebo alespoň věnovat pozornost tomu, zda v mezidobí nedošlo k vydání soudních rozhodnutí, která by naznačila, jakým směrem se bude právní praxe ubírat.

Napsat komentář