Proč je u školáků důležitý pitný režim?

Pod pojmem pitný režim se rozumí udržování dostatečného množství tekutin a také minerálních látek v organismu. Lidské tělo je totiž ze 70 % tvořeno vodou a organismus novorozence tvoří voda dokonce z 90 %! Je tudíž jen logické, že nemocemi souvisejícími s dehydratací jsou kromě starých lidí nejvíce ohroženy právě děti.

Voda sice nepatří mezi živiny, ale pro lidský organismus je nezbytná, protože tvoří vhodné prostředí pro klíčové životní děje, je rozpouštědlem většiny živin, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a umožňuje průběh trávicích procesů.

Dostatek tekutin tedy zajišťuje správnou látkovou výměnu (metabolismus), přispívá k dobré funkci ledvin, odplavování škodlivých zplodin vzniklých v těle a podporuje plnou výkonnost všech funkcí organismu. Nedostatek tekutin celkovou výkonnost naopak snižuje, což se mimo jiné projevuje vyšší únavností, poruchou ledvin, bolestmi hlavy či kloubů. Člověk může žít řadu týdnů bez potravy, ale bez vody vydrží pouhých 7–10 dní! Předpokládá se, že řada civilizačních chorob, včetně žaludečních, střevních i oběhových poruch, je buď prvním příznakem, nebo následkem trvalého nedostatku tekutin, tedy dehydratace.

Potřeba tekutin u dětí školního věku

V rodinách bývá častým zlozvykem ranní spěch. Ovšem pár doušků čaje, kakaa či bílé kávy rozhodně nestačí uhradit potřeby tekutin dítěte po noční pauze. Navíc by bylo žádoucí, kdyby rodiče dítěti nabízeli k snídani nejen výše uvedené nápoje, ale i ovocné a zeleninové šťávy. Nedostatečná hydratace se pak může projevit vyšší únavou, nepozorností či bolestí hlavy. Sliznice dítěte vysychají, jsou náchylné k průniku infekce, může se objevit zácpa, nechutenství, a dokonce to může jít o počáteční moment k tvorbě žlučníkových či ledvinných kamínků.

Řešením je zavedení kvalitního pitného režimu ve školách. Ukazuje se totiž, že podávání tekutin během vyučování pomáhá zlepšit odolnost dítěte vůči vlivům školní zátěže. Pitný režim je zkrátka stejně důležitý jako pestrá a vyvážená strava. Během dne by děti školního věku měly vypít asi 1,8–2 litry tekutin, což v podstatě odpovídá potřebě dospělého člověka. Uvádí se, že dospělí by měli vypít alespoň 2 litry vhodných tekutin. Příjem tekutin by měl být rozdělen rovnoměrně do menších dávek během dne. Je nežádoucí vypít velké množství během krátkého časového úseku, jelikož to představuje zvýšenou zátěž pro ledviny. Děti bohužel nemívají tak výrazný subjektivní pocit žízně, tudíž na signály vysílané tělem vždycky nereagují (například v zápalu hry), proto se může stát, že tělo přestane tyto signály vysílat. Z toho důvodu je nezbytné tekutiny pravidelně doplňovat a na pocit žízně nečekat.

Potřebu tekutin zvyšují horko a vlhko, větší tělesná zátěž, průjmová a horečnatá onemocnění, zvracení a sportovní aktivity. V případě horečnatých a průjmových onemocnění a také zvýšeného pocení je nezbytné doplňovat rovněž minerální látky, zejména sodík, draslík, hořčík a chloridy, a to nejlépe formou nápojů, které jsou těmito prvky obohaceny. Na dostatečné a vhodné doplňování tekutin a minerálních látek bychom měli obzvlášť dbát při slunění. Mléko a polévka se vzhledem ke své nutriční hodnotě a způsobu trávení nepovažují za tekutiny, nýbrž za potraviny.

Tekutiny vhodné k zajištění pitného režimu

K vhodným druhům tekutin patří kromě kvalitní pitné vody o teplotě 8–10 °C neslazené ovocné čaje, v rozumné míře čaje zelené i slabé černé, dále bylinné čaje (mezi nimi díky obsahu železa a absenci kofeinu zaujímá významné místo rooibos), 100% ovocné džusy ředěné vodou, balené stolní vody a přírodní minerální vody. Děti by měly výrazně omezit konzumaci sladkých limonád a zcela vyloučit kolové nápoje, a to nejen kvůli zvýšenému obsahu cukru, ale také alkaloidu kofeinu. Kromě sníženého zavodnění může jejich pravidelná konzumace vést k úzkostem, nepozornosti, neklidu a hyperaktivitě. Doporučit nelze ani přímou konzumaci většího množství perlivých vod. Vody sycené vyšším množstvím oxidu uhličitého jsou kyselejší a volný CO2 může mechanicky narušit proces zažívání a vyvolávat subjektivní tlakové potíže (nadýmání). Pro přípravu kojenecké stravy by se samozřejmě měla používat kojenecká voda.

Spotřebu tekutin bychom měli zvyšovat úměrně s rostoucí tělesnou aktivitou a teplotou zevního prostředí. Nejvhodnější tekutinou pro horké počasí je čistá voda nebo nakyslé či nahořklé (trpké) nápoje. Pro všechny věkové kategorie jsou vhodné kojenecké a stolní vody. Přírodní minerální vody nemohou být základem pitného režimu. Jejich optimální příjem by neměl překročit 0,5 litru denně. Kromě toho je vhodné střídat různé druhy minerálek. Na etiketách balených vod má být uveden typ a původ vody, výrobce, datum spotřeby a alespoň základní minerálové složení. Načatou láhev s vodou je třeba uchovávat v chladu a spotřebovat ji do 3–4 dnů. 

Mléko a mléčné produkty v jídelníčku školních dětí

Mléko a mléčné výrobky tvoří nedílnou součástí jídelníčku i školních dětí, a to v množství dvou až tří porcí denně (1 porce = 250 ml mléka, nebo 1 jogurt, nebo 50 sýra či tvarohu).

Mléko je zdrojem kvalitních bílkovin, vitaminů (A, D, karotenů a vitaminů skupiny B) i minerálních látek (hlavně vápníku, zinku a jodu). Mléčné výrobky jsou především nejvýhodnějším zdrojem vápníku ze všech dostupných potravin. Mléko ve 100 ml obsahuje 120 mg vápníku, který je přítomen ve formě organické molekuly laktátu, jež se v organismu výborně vstřebává (udává se až 90% vstřebatelnost!). Z hlediska vstřebatelnosti a využitelnosti vápníku i vitaminů jsou nejvhodnější kysané mléčné výrobky. Z důvodu jemného vysrážení a částečného rozštěpení mléčnými kulturami (bakteriemi mléčného kvašení neboli probiotiky) jsou bílkoviny v kysaných mléčných výrobcích lépe stravitelné.

Vstřebávání vápníku a jeho ukládání do kostí napomáhá též vyvážený obsah vitaminů a minerálních látek. Jedná se zejména o vitaminy A a D. Mléko navíc obsahuje vápník v žádoucím poměru vůči fosforu (2 : 1); totéž se týká i hořčíku. Rovněž je nezanedbatelným zdrojem železa, prvku nezbytného pro tvorbu červeného krevního barviva hemoglobinu i činnost řady enzymů. Ve 100 ml mléka se nachází 0,15 mg železa, a to ve formě dobře vstřebatelného laktoferrinu.

Od poloviny 20. století se nedostatek jodu, který ovlivňuje optimální funkci štítné žlázy,  v naší populaci řeší jodizací kuchyňské soli jodidem draselným. A jelikož nedostatkem jodu trpí i dobytek, začal se jod přidávat také do krmných směsí. Mléko a mléčné produkty se tak sekundárně staly významným zdrojem tohoto prvku. Obsah jodu v mléce se pohybuje v rozmezí 300–600 μg v 1 litru. Sklenice mléka (200 ml) tudíž poskytne 40–80 % doporučené denní dávky jodu.

Potřeba a zdroje vlákniny ve školním období

Od dětského věku hraje v jídelníčku významnou roli ovoce a zelenina. Stejně jako u dospělých platí pravidlo 5 porcí denně. Zčásti je lze přijímat rovněž ve formě ovocných a zeleninových šťáv. Ovoce i zelenina dodají organismu dítěte potřebné vitaminy, minerální látky i vlákninu. Přiměřené množství vlákniny snižuje vhodným způsobem energetický obsah stravy, ovlivňuje absorpci živin a antigenů, přispívá k objemu stolice a urychluje pasáž tračníkem. Díky vlivu na trávicí procesy v organismu má význam pro prevenci některých civilizačních chorob až do dospělosti (zácpa, nádorové onemocnění konečníku a tlustého střeva, ateroskleróza, cukrovka, obezita a další). Celkový objem vlákniny má činit u dětí do dvou let věku 5 g/den. U starších dětí množství vlákniny narůstá podle vzorce „věk v letech plus pět“ (např. šestileté dítě tedy potřebuje 11 g vlákniny denně). Dospělý člověk by měl přijímat 25–30 g vlákniny denně (některé zdroje uvádějí až 35 g).

Napsat komentář